Ak. soch. Peter Nižňanský
Výtvarná studia Petra Nižňanského (1956) proběhla v letech 1971 až 1975 v Bratislavě. Střední škola umělecko průmyslová a 1978 - 1984 v Praze, Akademie výtvarných umění, prof. Jiří Bradáček.
"Po absolvování Akademie se v Praze trvale usadil. Zde rostla, krystalizovala a v kvalitě dozrávala jeho komorní a monumentální tvorba: sochy, plastiky, reliéfy i medaile.
Materiálem bylo z počátku dřevo, kámen a osinkocement. Posléze až do součastnosti jsou to mistrně modelované a brilantně realizované plastiky, odlévané a dokonale finalizované do bronzu a cínu.
V Praze dlouhá léta provozoval kvalitní galerii Pyramida na Národní třídě nedaleko Národního divadla. Společně s partnery umožnili v prostorách Pyramidy vystavovat mnohým českým i slovenským výtvarníkům.
Po mnohých svých individuálních výstavách především v Praze ( od roku 1985) a po kolektivních výstavách v Čechách, na Moravě, na Slovensku a v rodné Dunajské Strede (Žitnoostrovské muzeum 1988) a po výstavách v zahraničí (Paříž, Dijon, Reims, Toulouse, Nimes), se Peter Nižňanský dá se říci konečně představuje i v Bratislavě.
V květnu 2014 jsme měli možnost shlédnout výběr z jeho komorní tvorby, autorskou výstavu spojenou zároveň i s expozicí jedinečného českého grafika Oldřicha Kulhánka (1940 – 2013).
Sochařská tvorba P. Nižňanského je soustavně a bytostně ukotvené v tématu člověka.
Od let studií na AVU (1982 a později) je to figurální tvorba. Stojící a sedící akty ženy, Baletka i Etiopská matka. Od roku 1983 první dvojice a symbolika Adama a Evy jako archetypálních partnerů. Tuto náplň dále rozvíjí v zobrazování postav od nepaměti patřících k sobě, např. Harlekýn a Kolombína, Faust a Markétka.. Byli to i plastiky humanistického a filozofického obsahu – Pomoc přítelovi, Kam kráčím, přesvědčivý Autoportrét i hlava a tragický kontext Chilského nokturna (1985), jako i Pádu(1989).
Počáteční sochařská tvorba P. Nižňanského byla částečně ovlivněná figurální tvorbou jeho profesora J.Bradáčka, která byla v širších souvislostech definována díky pevnému smyslu pro sochařský tvar, objem a zároveň expresivní modelaci povrchu plastiky, což bylo odkazem A.Rodina, který se odrazil v tvorbě celé české sochařské moderny.
Ucelený, ale už dynamizovaný sochařský blok s hladkým povrchem, představovali vzácné dětské i zvířecí motivy Radost a Tonda (1987,88).
Nový vývojový proces přichází posléze po roce 1990. Vznikají mnohé varianty elegantních sedících a stojících ženských aktů. Jsou to plasticky kouzelné arabesky těla. Ornamenty, skladby a živé architektury. Oblé, melodické siluety a hry forem otevřeného těla ženy. Ženy v plastice, ženy v ženě. Ženy v jejich tělesné kráse, proporci , linií a objemů, její elegance a noblesy. Ženy v jejím esteticky pozitivním a reálném exhibicionismu, který provází i citové tóny něhy, poezie, ticha, kouzla krásy. A skutečnosti „ absolutní ženy“ též. Hmota a prostor jsou v těchto opusech v souladu s harmonií. Tyto kovové plastiky mají však i svojí duši. Možná je to ten prostor v nich, možná to, co jimi proniká. Lidské pohledy, neviditelné dotyky, představy, touhy..
Stylizací jsou blízké i sportovní motivy Golfistka, Lyžař (2006-2007). Úžasná je vlnící se Vltava (2007) a jiné „Ležící“, ale i plynoucí Vozataj mořský (2009). K sochařské moderně patří expresivně modelovaný Býk (2011). Symbolicky vyznívá čarovný kruh Rybiček i bizarní monstrum Štír (2013). Ojedinělá je hlava z roku 2008 – Carmen, se vzdálenou reminiscencí na C. Brancusiho. Ze světa fantasy mýtů i naší doby, do vzdálené budoucnosti Cháron (2011), kterého možná pozorují starší Strážce a Ochránce (2001, 2003).
K nejnovějším plastikám P. Nižňanského patří svým archetypálním nekonečnem, prázdnem i plností bronzový Vesmír I.,II. (2011, 2013). Sugestivní ve svém surrealistickém oživení a vzletu je jakoby žehnající Fénix (2012). Z nejnovějších je to překvapení a výzva. Jedinečný
( i v českém současném sochařství) v hmotě, stylizaci a skladbě je, Kafka (2013), „sám v sobě“.
V plastice, v poselství, v podobenství, v duchu i ve filozofii a v přetrvávajícím, stále znepokojujícím odkazu velkého Franze i Jozefa K.
Krása ženy a žen i břemeno lidské existence, tajemství a záhady plynutí hmoty v čase a prostoru sochařské člověčiny. Permanentní souhra Adama a Evy s jablkem a s poznáním i pokušením lidského rodu. To i mnohé jiné je vtěleno a zalito do magických plastik Petra Nižňanského. Mám při nich úžasem otevřené oči a chvějící se konečky prstů nedočkavých dotyků. Tyto plastiky však nejen magnetizují. Složitě, prostě a pravdivě jsou.."
Umělecký historik
PhDr., CSc., Bohumír Bachratý
Výtvarná studia
1971- 1975
Střední škola umělecko průmyslová v Bratislavě
1978 - 1984
Akademie výtvarných umění v Praze